Léčivé rostliny  -  Naše tělo, nemoce a léčba  -  Knihy ke stažení

Omládněte  -  Zářící zdraví  -  Zdraví a salát  -  Tlusté střevo bez zácpy  -  Zeleninové šťávy 

Naše strava  -  Syrová strava - recepty  -  Bezmasé recepty  -  Ovoce  -  Zelenina 

Ořechy a semena  -  Koření  -  Včelí produkty  -  Barvy  -  Myšlenky 

Cvičení  -  Diskuze  -  Fotogalerie  -  Fotoherbář

"Léčivá moc smíchu"

Kniha od MUDr. Karla Nešpora

Úsměv ve správnou chvíli dokáže prolomit ledy v mezilidských vztazích.
Často je to právě úsměv, který stojí na počátku přátelství, spolupráce
nebo i manželství. Smích nejen stmeluje rodiny a pracovní týmy, ale také
pronikavě ovlivňuje řadu tělesných funkcí a slouží tělu jako signál, že je
možné se uvolnit. Smích je starší než řeč a je vrozený. O příznivých
účincích smíchu na duševní i tělesné zdraví je přesvědčena řada lékařů v
různých částech světa, kteří smích a humor systematicky využívají při
léčbě. Jedná se tedy o téma, jemuž stoji zato věnovat pozornost a
zabývat se jím do hloubky. Tato kniha je praktická, čtivá a srozumitelná.
Najdete v ní mimo jiné více než 50 způsobů, jak prozářit a proteplit svůj
život smíchem, i když právě nesvítí slunce a nemáte to lehké.

Moudra na dny v týdnu

Pondělí: Jednou se zasmát pomáhá víc, než třikrát vzít medicínu. Přísloví

Úterý: Veselost je druhem odvahy. Hemingway

Středa: Nejšťastnější je ten, kdo má nejméně žádostí. Buddha

Čtvrtek: Kde láska, tu i bůh, kde žárlivost, tu zlý duch. Přísloví

Pátek: Růže při trní se rodí, radost po žalu chodí. Přísloví

Sobota: Veselost a pohyb prodlužují život. Přísloví

Neděle: Radost musíme čerpat ne z jiných, ale ze sebe. Sókratés

 

Pravidelný tlukot srdce
Vypadnout z rytmu není zlé pouze pro tanečníky v Bailandu. Vyšinutí z pravidelnosti vadí v přírodě obecně. A člověk je jen její součástí.
Náš život závisí na vytrvalém a neustálém stahování malého svalu (váží průměrně 330 g) v naší hrudi. Srdce se nezastaví od prvních týdnů nitroděložního života, a když skončí svou nepřetržitou práci, umíráme.

Ani rychle, ani pomalu
Zdravé srdce se smrští asi 60x až 90x za minutu. Ve spánku a při relaxaci bije pomaleji, při stresu nebo fyzické námaze buší v hrudi ve vyšší frekvenci. Při každém stahu se stáčí šroubovitě dopředu a jeho hrot tak udeří do přední strany hrudníku - muži ho můžou "nahmatat" vlevo pod prsní bradavkou, ženy pod levým prsem. Je-li vše v pořádku, "tiká" jako hodinky. Horší je, když hrká jako staré pendlovky nebo se předbíhá jako špatně natažený budík. Stav, kdy se srdce smršťuje nepravidelně a vypadává z rytmu, se nazývá arytmie.

Buď začne trucovat a šlape pomalu (bradyarytmie; řecký výraz brados znamená česky pomalý), nebo se splaší a jede moc rychle (tachyarytmie; tachos - česky rychlý). Člověk nějakou poruchu rytmu nemusí vůbec pociťovat (objeví se třeba zcela náhodně při EKG vyšetření), nebo mu může notně znepříjemňovat život a omezovat ho. Příznaky jsou rychlý tep, pocit bušení srdce, bolest na hrudi, dušnost, zvýšená únavnost, slabost, nevolnost, mžitky před očima, točení hlavy či pocit na omdlení. Může dojít i ke krátkodobé poruše vědomí.

Nebezpečí stoupá s věkem
Subjektivní příznaky mnohdy neodpovídají závažnosti arytmie. Její záludnost spočívá v tom, že o ní často nevíme. "Nejčastější a současně nejstarší známá forma srdeční arytmie, fibrilace síní, probíhá velice často bez větších příznaků," konstatuje profesor MUDr. Josef Kautzner, CSc, přednosta Kliniky kardiologie IKEM. "Nepravidelná, velmi rychlá aktivita předsíní srdce, které se nekoordinovaně stahují a nejsou schopny převést pravidelný rytmus na komory, vede k dlouhodobému poškozování srdce, někdy až k jeho selhání, a tedy - nedostaví-li se pomoc okamžitě - ke smrti. Současně výrazně zvyšuje nebezpečí vzniku cévní mozkové příhody a nevratného poškození mozku."
Výskyt fibrilace síní narůstá s věkem: postihuje 5 % osob 65letých a víc než 10 % lidí starších 70 let.

Odstraňuje ložisko
MUDr. Petr Neužil, CSc. z pražské Nemocnice Na Homolce se arytmiemi zabývá už řadu let. Desítkám, možná stovkám nemocným implantoval kardiostimulátor, který představuje základní terapii pro pacienty s pomalou srdeční frekvencí, i defibrilátor, přístroj, jenž se zavádí nemocným s vysokým rizikem fibrilace komor.
Defibrilátor umí odstranit projevy arytmie: dokáže rozpoznat změnu rytmu srdce, vydá elektrický výboj a ten ji zruší. Asi 10 let už ovšem existuje metoda, s jejíž pomocí lze trvale zlikvidovat přímo ložiska arytmie. Jmenuje se katetrizační ablace. Zákrok se obvykle provádí bez narkózy. V lokálním znecitlivění se nemocnému v třísle napíchne tepna a cévami se až do vnitřku srdce posouvají speciální katétry, tenké ohebné trubičky na konci vybavené snímacími elektrodami. Podmínka úspěšnosti je, že se lékař dokáže "orientovat v terénu", tedy elektroanatomické mapování srdce.
"Katétr se zdrojem vysokofrekvenčního proudu nasměrujeme přesně na místo abnormálního ložiska, kde arytmie vzniká. Elektroda se k němu přitiskne a nemocnou tkáň ,spálí'. Vzniknou tam malé jizvičky," vysvětluje Petr Neužil princip metody, která byla v ČR poprvé provedena v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny v roce 1992. Její úspěšnost je víc než 95%. Většinu nemocných trpících záchvaty tachyarytmií lze tímto zákrokem zcela uzdravit.

Trénovat sval
Arytmie se můžou vyskytovat u lidí se zdravým srdcem, ale objevují se také jako důsledek onemocnění. "Spustit" ji může jizva po srdečním infarktu, degenerace srdeční tkáně, ochablá srdeční stěna nebo ischemická choroba srdeční. Prevence je tedy jen starat se dobře o tento nejdůležitější orgán těla. Neotravovat ho "jedy" a naopak mu dopřát "zdravý pohyb". Koneckonců je to přece sval!
EVA HIRSCHOVÁ

O srdci
Za 70 let života udělá srdce 2,5 miliardy stahů. Každou minutu napumpuje do těla 5 až 6 litrů krve, za hodinu tak přečerpá 360 litrů, za jeden den 8 640 litrů a za 70 let 220 milionů litrů krve.

Srdce v pohybu
Jako každý sval v těle může srdce v důsledku nedostatečného využívání ochabovat. V moderních fitcentrech proto existují speciální cardiozóny, kde při cvičení nejde o formování postavy či nárůst svalů, ale o vytrvalostní trénink pro zdraví. Provádí se v aerobním pásmu, které odpovídá kondici každého jednotlivce, takže se hodí i pro začátečníky, seniory a osoby s nemocným pohybovým aparátem. Obtížnost tréninku na trenažérech je nízká, intenzita se stupňuje podle potřeby. Pro ty, kteří se přesto "strojů" bojí nebo dávají přednost pohybu v přírodě, existuje také řada možností: lze se například zúčastnit již 2. ročníku projektu Coca-Cola Srdce v pohybu, který zahrnuje 200 vybraných turistických a cykloturistických akcí v průběhu roku na nejzajímavějších místech České republiky. Pobyty v horském prostředí vhodné pro rodiny s dětmi, kde se sportuje pod vedením zkušených trenérů, organizuje například agentura Be Fit. Další tipy jistě najdete na internetu. Důležité je chtít pro své srdce něco udělat.

Jedovatá rtuť z amalgamu se prý při kremacích dostává do ovzduší!
Kdyby se měl volit zdravotnický materiál, s jehož užíváním bylo v historii spojeno nejvíce skandálů, pak by s přehledem vyhrál zubařský amalgam.

 V USA byl zakázán už ve 30. letech 19. století!
Díry v zubech si naši předkové po dlouhé věky ucpávali vším možným: voskem, stromovou kůrou, vhodně tvarovanými kamínky. Vždy však šlo jen o pomoc dočasnou: "plomba" buď vypadla, nebo způsobila ještě větší problémy. (Lidová tradice zachovala hororový příběh mladíka, který těsně před svatbou přišel o přední zub. Aby mu to v kostele slušelo, vyřezal si a do úst nasadil zub dřevěný. Jenže ten při dlouhém obřadu vlhkostí nabobtnal a vylomil mu i dva vedlejší zuby!)
Chcete být impotentní dement?
S prvními skutečnými plombami přišel až v roce 1826 francouzský zubař Auguste Tavenu. Jeho výplně ze směsi stříbra a rtuti (používaly se i příměsi mědi, cínu, zlata, paladia, zinku aj.) byly mnohem levnější než jediná tehdejší alternativa: plomby z lístkového zlata. Auguste Tavenu ale nejspíš zubařinu moc neovládal, jeho plomby neseděly, zuby s nimi praskaly apod.
Špatnou pověst amalgamu nenapravili ani bratři Crawcouryové, kteří nový vynález uvedli v New Yorku. Tamní zubaři, jimž se nelíbila konkurence, tvrdili, že amalgam způsobuje tuberkulózu, demenci a impotenci! Po řadu let pak byl zakázán a jeho tajné používání přísně stíháno.
O většinu špatné pověsti přišel amalgam až na konci 19. století, kdy lékařské zkoušky neprokázaly jeho záporné účinky. Pořád se však na něj spousta lidí dívá skrz prsty.
"Je fakt, že zhruba polovinu objemu amalgamu tvoří rtuť," vysvětluje ředitelka Výzkumného ústavu stomatologického prof. Jana Dušková. "Žádný výzkum ale nikdy neprokázal, že by tato rtuť ze zubů přecházela do těla v množství, jež by mu mohlo ublížit. Když chvilku stojíte na rušné křižovatce, vdechnete víc rtuťových výparů, než kolik vám jich hrozí od vašich plomb za celý život."

***

Jenomže jde o peníze
V zubařství ovšem nejde jen o zdraví, nýbrž i o velké peníze. Proto se čas od času objevují pokusy amalgam lidem zošklivit, nebo nejlépe přímo zakázat. Obvykle poté, co se objeví nějaký nově vyvinutý materiál, který by ho měl nahradit.
Před časem se tak objevily zprávy o "časované bombě v ústech" a důtklivá doporučení, aby si alespoň budoucí maminky nechaly amalgam nahradit kompozitními materiály. "To je ale nedorozumění. Právě při vyjímání plomby z úst by mohlo dojít k vdechnutí rtuťového prachu," říká Jana Dušková. "Pod vlivem tehdejších dohadů ale ve Skandinávii a ve Švýcarsku přestali amalgam zcela používat."
U nás k tak zásadnímu řešení nedošlo. Amalgam je nadále nejpoužívanější materiál v zubním lékařství. Zčásti proto, že ho platí zdravotní pojišťovny, ale i z toho důvodu, že pro zadní zuby je nejvhodnější. Ženy v jiném stavu si ovšem i u nás obvykle nechávají zuby opravovat bez rtuti.
"Výzkumy však jednoznačně ukazují, že amalgam nemá na vznik nových onemocnění žádný vliv," upozorňují stomatologové. "Už existující potíže navíc zkoumaným osobám po odstranění amalgamových plomb nikdy nezmizely! Problém může nastat pouze v případě nesnášenlivosti na rtuť. Tu má ale jen velmi málo lidí."

***

Ani fluor, ani rtuť?
"Otázka amalgamu se teď znovu začíná probírat, tentokrát pod záminkou ochrany životního prostředí," říká Jana Dušková. "V Bruselu existuje silná antiamalgamová lobby. Zřejmě za ní stejně jako v minulosti stojí firmy vyrábějící alternativní materiály.
Nový argument, se kterým lobby přišla, je ovšem na hranici absurdity. Amalgam by se prý měl zakázat proto, že se při kremacích osob s plombami do ovzduší uvolňují rtuťové páry!"
To je ovšem jen teoretická domněnka a žádná studie ji dosud nepotvrdila. Není sice spočítáno, kolik plomb ročně vyletí komínem, ale pravděpodobně to nestojí za řeč.
"Úředníci EU právě teď jednají o tom, zda amalgam doporučí k používání. Zakázat ho naštěstí nemůžou," dozvídáme se. "Mimochodem, to není jediná podivná novinka, kterou se Brusel může dotknout zubní medicíny: nedoporučení hrozí i fluoritovým doplňkům. Prý na základě studie z Číny, podle níž fluor snižuje potenci a IQ svých uživatelů..."

***

Konec stomatologů v Čechách
Od loňského roku se u nás v rámci harmonizace s Evropskou unií nestuduje stomatologie, nýbrž zubní lékařství. Absolventi už nebudou mít titul MUDr., nýbrž MDDr. - medicinae dentalis doktor; latiníci se z toho chytají za hlavu. Rovněž kvůli EU bude jejich studium o rok kratší (jen pětileté) a odpadne dosud povinná tříletá popromoční praxe - ordinovat budou moci hned.
Řada našich odborníků z těch změn není nadšená. "Navíc je problém s pedagogy," říká ředitelka Výzkumného ústavu stomatologického profesorka Jana Dušková. "Dobrý zubař si v soukromé praxi vydělá daleko víc než výukou. Proto musíme sahat ke složitým částečným úvazkům."
Ani tak prý však nehrozí, že by u nás skutečně byl v dohledné době nedostatek zubařů. Jen třeba nebudou mluvit česky: 40 procent

studentů zubního lékařství teď je ze Slovenska, Ukrajiny apod.

***

Amalgam x kompozit x cement
+ Amalgam: dlouho vydrží, snadno se s ním pracuje, stříbro v něm obsažené má antibakteriální účinky. Na druhou stranu jeho černá barva

není hezká a časem může trpět korozí.
+ Kompozitní pryskyřice: lze u nich namíchat stejnou barvu jakou mají okolní zuby. Přilnavost kompozitů je však horší než u amalgamu a

vyžadují dokonalou hygienu ústní dutiny (jinak hrozí druhotné kazy).
+ Skloionomerní cementy: hodí se hlavně pro děti, dokážou regenerovat zubní tkáň. Nejsou ale příliš trvanlivé, nejsou vhodné pro velké výplně.

KOŘENY STRACHU

Je vhodná tam, kde šíjové, trapézové a zádové svalstvo je ztuhlé jednostrannou zátěží, dlouhodobým sezením, zablokované v důsledku nerovnoměrné námahy či nevhodného prudkého pohybu, stresem nebo dlouhotrvající prací u počítače. Uleví při bolestech hlavy a krční páteře, napomůže správnému dýchání a držení těla, odbourá nahromaděný stres, uvolňuje a zlepšuje psychiku.

Provádí se

• jemným tlakem bříšky palců na svalové úpony a svalovinu podél páteře, v oblasti trapézových svalů, ramen, šíje, spodiny lebeční, hýžďových svalů (uvolňování reflexní)
• protahováním svalstva celého těla, čímž dochází k uvolňování toku energie v energetických drahách zásobujících životně důležité orgány
• jemným ošetřováním jednotlivých bodů energetických drah a vyrovnáváním energie mezi nimi, čímž dochází k odstraňování bloků bránícím rovnoměrnému toku energie.

Masáž je vhodným prostředkem preventivním i léčebným, zvláště u lidí se sedavým zaměstnáním a u těch, kteří jsou vystaveni velké psychické i fyzické zátěži.

https://www.komunikuj.cz/masaz_zad.php

Syndrom karpálního tunelu je onemocnění, které často postihuje
lidi, kteří pracují
na počítači.

NEMOC VZNIKÁ DLOUHODOBÝM PŘETĚŽOVÁNÍM prstů a zápěstí. Pak dojde ke stlačení středového nervu, který prochází takzvaným karpálním tunelem v zápěstí. Nerv přestává fungovat, protože se zmnožuje tkáň v kanálku. Správné fungování nervu je přitom velmi důležité, protože řídí citlivost a pohyblivost ruky. Také ovládá svaly a šlachy, které spojují ruku a předloktím a paží.
Projevy nemoci
Syndrom karpálního tunelu se projevuje hlavně bolestí a brněním či mravenčením prvních tří prstů na ruce, a to nejen ve dne, ale často i v noci. Postižený se bolestí může i probudit. Bolest někdy vystřeluje až do předloktí a ramene. Ráno bývají prsty oteklé a ztuhlé. Chvíli trvá, než je rozhýbete. Postiženému se zdá, že ruka je slabá a nic s ní nemůže pořádně dělat. Ochabují také svaly dlaně. Ne vždy se ale
vyskytují všechny příznaky, výjimečně nemusí postižený cítit žádné problémy ani při závažnější poruše funkce nervu.

I jiné příčiny
Přetížení ruky při práci s počítačem ale není jedinou příčinou syndromu karpálního tunelu. Nemoc mohou způsobovat i hormonální změny, které souvisejí s užíváním antikoncepce, těhotenstvím či přechodem. Někdy
za chorobu stojí cukrovka, snížená činnost štítné žlázy nebo revmatoidní artritida či artróza.

Někdy je nutná operace
Jak se tato zvláštní nemoc léčí? Opravdu dobrému odborníkovi by už z popisu potíží mělo být jasné, o jaký zdravotní problém se jedná. Aby měl ale stoprocentní jistotu, je nutné provést speciální neurologické vyšetření, takzvané elektromyografické vyšetření. To odhalí, do jaké míry je nerv postižen. Mírný stupeň poškození nevyžaduje chirurgický zákrok. V tomto případě stačí injekce steroidů do karpálního tunelu, které zmírní otoky i bolest v karpálním tunelu. Nerv se tím uvolní a problém se odstraní. Většinou se také na postižené místo přikládá dlaha. Vážnější poškození už znamená operaci. Jedná se o malý chirurgický zákrok, která trvá jen několik minut. Někde operaci provádějí ambulantně, pacient tedy může jít hned po zákroku domů. Jinde si ale musí jít před samotným chirurgickým výkonem lehnout na několik dnů do nemocnice. A jak se vlastně operace provádí? Lékař udělá několikacentimetrový řez nad zápěstím a pak zvětší prostor karpálního tunelu. Tím se sníží tlak, který působí na postižený nerv. Podstatná úleva se dostaví do dvou dnů.

Kdy nic nepomůže
Operace většině lidí zcela uleví od bolesti, pokud jste ale svému problému dlouhou dobu nevěnovali pozornost, nepomůže ani dobrý operační zákrok. V takovém případě se potíží nikdy zcela nezbavíte. Připravte se také na to, že po operaci se ruka někdy znehybňuje sádrovou dlahou. Závisí to na konkrétním pracovišti. Rána se hojí ještě několik týdnů. Plně zatížit ruku bude možné až po třech měsících, do té doby by ji měl pacient maximálně šetřit. Jaká každá operace má i tato jistá rizika. Hrozí poranění nervu nebo může dojít k zánětu v ráně. Tyto komplikace ale nejsou časté. Maximálně je omezíte, když si pro zákrok vyberete kvalitní pracoviště.

Důležitá prevence
Vůbec nejlepší je nemoci předejít. To jde ovšem většinou velmi těžce. Počítače vyhodit nemůžeme a jen málokdo si může dovolit luxus pracovat s ním během dne jen krátkou dobu. Zkuste si alespoň v práci dělat časté přestávky a ruce procvičovat. Je například nanejvýš nevhodné pracovat s myší, která je na podložce. V tomto případě se totiž zápěstí a prsty ještě více namáhají, protože jsou v ještě vyšší poloze, než by měly být. Raději proto podložku pod myš ze svého pracovního stolu odstraňte nebo si kupte tenkou.
Gabriela BACHÁROVÁ

Věděli jste to?

•Příznaky syndromu karpálního tunelu, jako je bolest či brnění ruky a zápěstí, můžete zmírnit, když ve stravě omezíte používání soli. Ta totiž zadržuje vodu a přispívá tak ke vzniku otoků.

Další nemoc

•Jinou nemocí, která vzniká z přetěžování rukou a zápěstí, je takzvaná akutní tendovaginitida. Vzniká jako následek mechanického opakování stereotypních pohybů. Například lidé píšící na počítači mají zápěstí i několik hodin zvednuté asi o dvacet stupňů. Prsty se přitom hýbou, ale zápěstí ne, což je nepřirozené. Pak se může rozvinout takzvaný akutní zánět šlachových úponů, které se kříží v zápěstí. Když se totiž zápěstí nestahuje a neuvolňuje, ale zůstává delší dobu v neměnné poloze, ve šlachách se vytváří méně tekutiny, která je chrání. Právě nedostatek tekutiny je příčinou, proč dochází k zánětu šlach. Výsledkem je velmi silná vystřelující bolest v ruce a zápěstí.

Jak se léčí

•Nemoc se léčí podáváním injekcí steroidních protizánětlivých léků do šlachových úponů. Často je také nutné ruku znehybnit i na několik týdnů. Dále se využívají ledové obklady postiženého místa. Součástí fyzioterapie je i cvičení, hlavně protahovací cviky. Vyhlídky na úplné uzdravení jsou dobré, jen se musí s léčbou začít včas a lékař ji musí správně diagnostikovat. Prevencí nemoci je dělat si při práci s rukama a zápěstím časté přestávky a cvičit, hlavně si protahovat klouby.

Mozek...

Mozek je něco, nad čím zůstává rozum stát. Dříve však než si vyložíme, co všechno dnes o mozku víme, si v komprimované podobě zrekapitulujeme nutné penzum znalostí o jevu života ve světle nejnovějších vědeckých poznatků, abychom viděli potřebné souvislosti s činností mozku i neurotechnologií jako takovou. Ostatně prvotním úkolem mozku je být ústředním koordinátorem životních funkcí svého nositele, ať už máme na mysli člověka nebo kteréhokoli jiného tvora, o němž víme, že mozek vlastní.

O fenoménu života dnes, podobně jako o mozku, máme na jedné straně tak velké množství vědeckých informací, že je prakticky nemožné je kvalifikovaně utřídit a vyhodnotit. Na druhé straně nám však obrovská suma informací stále chybí, a proto si musíme umět dokreslení bílých míst na mapě poznání alespoň domyslet, chceme-li se při řešení konkrétních problémů pohnout z místa. Se schopností věci domýšlet máme dost pozitivních zkušeností a nedostatek konkrétních znalostí o některých dílčích, i když také důležitých aspektech, nám vůbec nebrání, abychom jej jako celek úspěšně, bezpečně a suverénně využívali. Uveďme si jeden příklad za všechny, který je velmi charakteristický a v němž lze najít celou řadu paralel i průseček s hlavními jevy, kterými se zde zabýváme - je to vysílání, přenos a příjem elektromagnetického modulovaného signálu.

Víme, že rozhlasovým nebo televizním přijímačem na určitou, přesně danou vzdálenost vždy bezpečně zachytíme signál z aktivního vysílače a vždy v normativní kvalitě. Pokud se nám to nepodaří, snadno, rychle a bezpečně najdeme příčinu na vysílači nebo přijímači, protože přesně víme, jaké součástkové vybavení a technické parametry musejí vstupní, výstupní a přenosové náležitosti vysílače a přijímače mít. Jinými slovy, o technických podmínkách fungování vstupů a výstupů víme prakticky vše, ale o tom, co se děje se signálem cestou médiem, kterému poněkud rozpačitě říkáme éter, a proč, nevíme vůbec nic exaktního. Jen se domýšlíme, a často s rizikem omylu, proč ultrazvuk a velmi krátké vlnové délky projdou všemi pevnými, často objemnými překážkami, zatímco jiné vlnové délky neprojdou ani clonou mlžného oparu nebo průsvitným papírem, proč jedny vlny prolétnou kosmické vzdálenosti a jiné nedolétnou přes ulici, jaký vliv má geomagnetické pole Země nadráhu a směr vyslaného signálu, proč se jednou v jediném bodě protnou dráhy signálů různých vlnových délek a nic se neděje a podruhé se navzájem vyruší tak, že nedosáhnou cíle.

Navzdory evidentní neúplnosti informací o podstatě jevu jej úspěšně vytěžujeme mnoho desetiletí a ve stále hojnější míře a rafinovanější podobě. S našimi znalostmi o životě v jeho esenciální podobě a o činnosti mozku jsme na tom velmi podobně, přičemž uvedený příměr nám může sloužit jako útěcha i povzbuzení na cestě za zlepšováním kvality života i kvality mozkových funkcí.

Náš život se stává přinejmenším zajímavějším, než byl kdykoliv předtím. Poslední století se vyznačuje takovým nebývalým rozmachem, že nad tím zůstává chvilkami stát rozum. Pomohla nám technika, vynálezy různých strojů a přístrojů, všechno je lehce dostupné, za peníze se dá koupit téměř vše. Kromě jediného. Tím jediným je a vždy bude - NAŠE ZDRAVÍ.
 

Poklad jediný a směrodatný ve všech sférách našeho života. Bez zdraví totiž není nic. Vůbec nic. Nemocnému člověku se nedaří v práci, pokud vůbec může pracovat, nedaří se mu v osobním životě, vždyť u věčně nemocného člověka stojí u druhých na prvním místě především soucit. Nemůže být platným členem rodiny, nic nezvládá, nemůže pomoci, nemůže se s rodinou radovat při různých akcích a jeho život se smrskne na malinké záchvěvy pocitu, že snad na chvilinku by to mohlo být lepší. Není to život. Je to něco, co se životu pouze zdánlivě podobá.

V naší moderní době využíváme převážně tzv. rychlé pomoci. Zajdeme za svým ošetřujícím lékařem, který nám předepíše spoustu léků,pošle nás na mnoho příjemných i nepříjemných vyšetření a jeho resumé je podpořeno další hordou tabletek a zázraky chemického průmyslu. Náš organismus se začíná z našeho pohledu uzdravovat, tělo se cítí lépe, ale málokdo si uvědomuje, že jde většinou pouze o potlačení příznaků, důsledků, vzácně o léčení příčiny. Ve velké pokoře ke klasické medicíně, která hraje nezastupitelnou roli, musíme ale později uznat, že v podstatě všechny chemické léky mají dosti závažné vedlejší nepříznivé účinky. Stává se to, že většina lidí začne konzumovat léky ve velkých množstvích, přidá spoustu léků volně prodejných v lékárnách - vlastně proč ne - přece mi tak pomáhají! Najednou se po čase cítíme o něco hůře, a opět nás začíná trápit semtam něco, a najednou se přidá ještě něco dalšího a dostáváme se pomalinku, nenápadně a plíživě ke hromadění toxických látek v našem těle, což způsobuje nemalé problémy. Jde vlastně o jakousi přiotrávenost, kterou si často neuvědomujeme.

Následuje celkem logický vývoj. Vzpomeneme si naše babičky, na lidi kolem nás, kteří jakýmsi způsobem souznějí s přírodou a jsou zdraví, vždy dobře naladění, netrpí depresemi, ani vysokým krevním tlakem tak jako my a najednou jim začneme závidět. Ruku v ruce se závistí jde i naše zvídavost. Uvědomíme si, že návrat k přírodě je zřejmě nezbytný. Začneme hledat a pátrat. Vyhledáváme přírodní prostředky a zjišťujeme, že fungují, obracíme se na různé osvědčené bylinky, mastičky, bereme si k srdci různé fáze luny, najdeme si něco o detoxikaci našeho přiotráveného organismu a pojednou si uvědomujeme, že se nám žije jaksi lehčeji, že k tabletkám od lékaře navodíme i zdravý životní styl, že se pohybujeme více v přírodě, pijeme bylinkové čaje, věnujeme se pohybu, zdravěji se stravujeme a zůstaneme stát v němém úžasu - FUNGUJE TO! Ano, ctěme klasické lékaře, studovali dostatečně dlouhou dobu na to, aby nás kvalifikovaně mohli léčit, ale nezanedbávejte i druhý aspekt v životě - fyzické i duševní souznění s přírodou. To nás dělá člověkem. Příroda nás vytváří a utváří, vše kolem nás nám předává bioenergetické informace.Pomáhá nám svojí energií a svými léčebnými účinky. Považuji návrat k přírodě za nezbytnou součást života lidstva - jinak vymizí z této planety. Zahubí samo sebe. Udělejme pro to něco. Pro sebe, pro lidi kolem nás, pro naše děti i všechny budoucí generace.Je to naše povinnost, ale zároveň i naše právo. Přeji vám z celého srdce štěstí na této cestě, věřte, že má šťastný cíl.

Autor: Iva Hédlová

V medicíně není moc legrace, ale v legraci je spousta medicíny.
Zatímco náklady investované do vývoje nových léků stále vzrůstají, tu nejlevnější „medicínu“ máme údajně každý v sobě - jde o přirozenou lidskou schopnost smát se. Ne nadarmo říkali naši předkové: Veselá mysl půl zdraví.

 

Smích jako pomocnou léčbu dnes ale doporučují i tak úctyhodné instituce jako je American Cancer Cociety (Americká společnost proti rakovině).

Léčba smíchem dostala dokonce už své učené jméno a nazývá se gelototerapie a zejména ve Spojených státech se na tento způsob léčení specializují nejen psychologové, ale už i celé instituce. Některé nemocnice zaměstnávají kvůli léčivému účinku smíchu dokonce profesionální baviče. V nemocnici sv. Josefa v Houstonu v americkém Texasu vyprávějí sestry a lékaři denně patnáct minut vtipy. Ze zkušenosti vědí, že pacienti mohou tak jít až o dva dny dříve domů.

Na některých anglických a amerických klinikách mají opravdové pokoje smíchu, ve kterých se promítají filmy se známými komiky a klauny, nebo kde rodiče a zdravotní personál baví děti vyprávěním veselých příhod. Z hojivého účinku smíchu však nemají prospěch pouze děti, ale i dospělí a staří lidé. V kalifornských domovech důchodců patří básně a návštěvy klaunů k úspěšnému standardnímu ošetření mozkových poruch či depresí.

V roce 1995 založil indický doktor Madan Kataria svůj první klub smíchu. Od té doby jich vzniklo v Indii i jinde na světě na osm stovek. Zatímco však kliniky v zahraničí fungují na principu nemocnic a smích je provokován vyprávěním komických příběhů nebo sledováním videa, indická terapie smíchem je naproti tomu spontánní a vlastní smích není aktivován ničím konkrétním.

Pro Indy je smích vážná věc, berou ho jako druh tělesného cvičení a především jako lék na všechny tělesné neduhy. Naučili se smát jen tak, bez důvodu. Pomohla jim speciální metoda „řízeného“ smíchu, využívající slabik ho ho ho  a cha cha cha.

Na rozdíl od meditací a masáží není tak náročná na soustředění a přináší úlevu takřka okamžitě, a nejspíš proto získala mezi místní populací záhy velkou oblibu. A tak se pravidelně každý den třeba z parku Prijadaršini v jižní části Bombaje, k nelibosti obyvatel okolních domů, ozývá hurónský řehot.

Léčivá podstata smíchu

Smích působí na celý organismus a především mírní stres, jehož nadměrné a dlouhotrvající působení celkově oslabuje náš imunitní systém. A právě smích posiluje přirozenou obranyschopnost organismu, a tak se nepřímo podílí na procesu léčení mnoha nemocí.

Mimoto má smích prokazatelně pozitivní vliv na dýchání, činnost svalstva, na krevní oběh i nervovou soustavu. U každého srdečného zasmání dochází k prohloubení dechu, čímž je uvedeno do klusu srdce, (profesor William Frey ze Standforské univerzity zjistil, že smích zrychluje puls již po pěti minutách na 130 tepů za minutu. Stokrát se zasmát prý působí jako deset minut veslování), hrudní koš, bránice a plíce. Tato svalová vibrace působí jako masáž na žaludek a střevní trakt, a tak povzbuzuje i naše zažívání.

Pokud se několik minut s chutí zasmějeme, náš organismus to vnímá jako kvalitní aerobní cvičení.

Smíchem se léčily některé nemoci už v dávných dobách, jako například nemoci plic nebo po operacích či pro posílení celkového stavu organismu. Také se věřilo, že smích napomáhá při hojení ran. Smích měl také příznivě ovlivňovat trávení a posilovat psychické a fyzické síly organismu. Bylo prokázáno, že smích harmonizuje činnost vnitřních orgánů, a proto může být pomocníkem při celkové léčbě. Pomáhá při léčení takových nemocí jako astma, žaludeční křeče a migrény. Účinně odstraňuje únavu, likviduje depresivní stavy, bolesti a zvyšuje sexuální potenci.

Jedna minuta smíchu znamená pro organismus totéž, co 45 minut fyzické relaxace. Smích je stejně zdravý jako sportování nebo různé relaxační techniky. Smích je pro všechny orgány výborný vibrační tělocvik, navíc celého tohoto procesu se účastní mozek a intelekt. Smích prohlubuje dech, protože intenzivněji pracují svaly hrudníku a bránice. Když se smějeme, rozšiřují se dechové cesty a do plic se dostává až 3krát více vzduchu než obvykle. Výsledkem toho je, že se perfektně pročišťují plíce.

Smích skutečně prospívá celému tělu. Při hlasitém smíchu stoupá tepová frekvence i krevní tlak, poté však klesnou až pod průměrné hodnoty. Rozšiřuje se výstelka cév, která pak produkuje více oxidu dusnatého, jenž omezuje srážlivost krve a má protizánětlivé účinky. V neposlední řadě bylo prokázáno, že když se smějeme na celé kolo, stoupá ve slinách a v krvi koncentrace imunoglobulinů. Smích tedy zlepšuje obranyschopnost organismu. A dokonce zvyšuje práh bolestivosti, působí tedy jako přirozené analgetikum.

Bolí to? Zasmějte se!

V poslední době odborníci poukazují na to, že smích dokáže rovněž mírnit bolesti. To ovšem věděli už chirurgové ve 13. století, kdy ještě nebyla známa celková anestézie. Emoce totiž významně ovlivňují vnímání bolesti. Většina nemocí v nás vzbuzuje negativní pocity, které však naše utrpení nejen nezmenší, ale naopak zesílí a nejspíš i prodlouží trvání nemoci. A právě smích nám dává možnost se emočně přeladit a dopřát tak našemu organismu lepší podmínky pro léčivý proces.

Dalším důvodem proč může smích mírnit bolest je to, že bolest často souvisí se stresem a se zvýšeným svalovým napětím. Smích ovšem nejen mírní stres, ale často přináší i spontánní uvolnění například od svalových křečí. Smích prý též podporuje produkci endorfinů - tzv. hormonů štěstí v našem mozku, které jsou charakteristické tím, že tlumí bolest a působí příznivě na náladu.

1. Posiluje imunitu

Smích a optimismus posilují imunitu, což zvyšuje odolnost vůči infekcím i nádorům. Dochází k vzestupu imunoglobulinu A, G, gamma interferonu, zvyšuje se počet NK buněk - „přirozených zabíječů“ nádorových nebo infekcí zasažených buněk, T i B- lymfocytů. Některé z uvedených změn přetrvávají nejméně 12 hodin po skončení smíchu.

2. Snižuje stres

Smích snižuje negativní účinky stresu. Brzdí produkci hormonů (dopamin, adrenalin, kortisol), jejichž zvýšená hladina je pro stres charakteristická. Přináší uklidnění organismu a uvolnění svalstva.

3. Cvičí za nás

Vydatný smích dobře procvičuje bránici. Právě ona spolu s mezižeberními svaly svými záškuby stahuje plíce tak silně, že ty pak ze sebe vyrážejí vzduch rychlostí až 100 km v hodině. A tyto zrychlené dýchací procesy mají za následek lepší zásobování všech buněk organismu kyslíkem. Při zvýšeném prokrvení se pak i rychleji odplavují toxické látky z těla. Navíc po šesti vteřinách opravdu „vydatného“ smíchu lze dospět do stavu takového tělesného vyčerpání, jako po hodině urputného cvičení v posilovně. Minuta „normálního“ smíchu působí jako 45 minut uvolňovacích cvičení.

4. Lepší dech

Při smíchu se plíce zbavují podstatně většího objemu vzduchu než za normálních okolností. Právě to může být prospěšné i pro pacienty s onemocněním dýchacích cest a podle některých odborníků i dobrou prevencí. Smích zabírá jako lék prý i proti astmatu.

5. Uvolňuje svaly

Během smíchu se uvolňují svaly, které se na smíchu nepodílejí, po jeho skončení i ty, které byly smíchem aktivovány. Svalové uvolnění může přetrvávat až 45 minut po skončení silnějšího smíchu a díky smíchu se mohou svaly uvolnit ještě více než za pomoci masáže. (Pozor! Při déletrvajícím smíchu se někdy může svalové uvolnění projevit i v nežádoucích partiích svalstva jako jsou vnitřní a kruhové svěrače.)

6. Působí proti bolesti

Účinek smíchu na bolest je už dnes slušně vědecky podložen a může u řady chronicky nemocných snížit spotřebu léků proti bolesti s řadou negativních vedlejších účinků. Pod vlivem smíchu totiž vzniká v mozku zvýšené množství endorfinu, které kromě pocitů libosti i tlumí bolest.

7. Podporuje činnost mozku

Smích prý také podporuje větší propojení neuronů v mozku a tím zlepšuje mimo jiné paměť. Navíc se má za to, že činnost mimických svalů při smíchu působí ochlazování žilné krve v mozku a potažmo stimulaci levé hemisféry, která nejen řídí pravou polovinu těla, ale také odpovídá za veškerou komunikaci člověka s okolím, je zde např. centrum řeči.

8. Zahání negativní emoce

Smích dokáže nejlépe uvolnit nahromaděné negativní emoce jako agresi, úzkost, strach i sexuální přetlak. Bez povšimnutí nelze přejít ani to, že dokáže navodit uvolněný klidný spánek bez moderních chemických pomocníků.

9. Prospívá dutině ústní

Při smíchu dochází i k větší produkci slin, což má blahodárné účinky na „slavné“ ph v dutině ústní.

10. Krášlí tvář

Srdečný smích dokáže výborně procvičit všechny obličejové svaly. Tím se uvolní svalstvo celé tváře i na šíji. Je to nejen dobrá relaxace, ale i prevence proti hlubokým vráskám.

Jak se začít smát hned?

Nejprve se rozhodni, že se začneš ode dneška více smát. Tvé neustálé problémy se nevyřeší stresem a zvýšenými depresemi. Vyřeší se aktivním přístupem a dlouhodobým plánem.

Najdi si sbírku vtipů a čti si alespoň jeden denně

Zajdi do půjčovny pro filmy, které tě naladí

Udělejte si dobře: jděte na masáž, manikúru a pedikúru. Poradíme vám, kde nejlépe uvolní vaše napjaté svaly, odbourají bolesti hlavy a zad a kde budou božsky hýčkat vaše ruce a nohy.

Kdybych tak věděl, co mi chybí. Také se často ptáte, proč se necítíte dobře? Možná máte málo vitaminů či bílkovin. Nebo se v těle zabydlel skrytý zánět, který vám odčerpává energii. Řešení je jednoduché. Pokud máte nějaké zdravotní problémy, poproste svého lékaře o specializovaný odběr krve. Z krve je dnes možné vyčíst téměř všechno! Počítejte ale s tím, že některá vyšetření se nedělají běžně a budete si je muset třeba i zaplatit.
Vitaminy ne
Slyšeli jste už někdy od lékaře, že vám chybějí vitaminy? Kolik těchto důležitých látek v těle máme, to nám během života obvykle nikdo neřekne. A přitom by se tak mohla odhalit nejedna příčina zdravotních problémů. Mnohem častěji se z krve zjišťují minerály a stopové prvky, i když také ne všechny. Z vitaminů je možné z krve určit zejména množství vitaminu A, E a vitaminů skupiny D. Vitaminy skupiny B a vitamin C se takřka nezjišťují, protože se v organismu nehromadí. Pokud nejsou v těle využity, odcházejí močí ven. Vyšetření hladiny vitaminů vám provedou některé velké laboratoře i některá soukromá zdravotnická centra. Může to ale stát i několik stovek korun.
Viry,
nebo bakterie?
Úplně běžný není ani test, který odhalí původce infekce. Lékař pak může okamžitě nasadit účinnou léčbu. A to je v českých ordinacích často velký problém. Ačkoli je rýma nebo chřipka virového původu, léčí se antibiotiky. Ta ale zabírají jen na bakteriální infekce. A naopak na bakteriální nákazy mnohdy praktik nasadí jen paralen proti bolesti. Nevyhnutelná antibiotika zcela pomine. Bez speciálního vyšetření totiž prakticky nezjistí, co nemoc způsobilo. Pacient se tak zcela nevyléčí a problémy se mohou táhnout i týdny. Nemluvě o tom, že naslepo předepisované léky nesmyslně zvyšují náklady na zdravotní péči.
Infekce odhalena
Takzvaný CRP test může odhalit typ nákazy. Vyšetřuje se koncentrace bílkoviny zvané C-reaktivní protein. Ta se v krvi výrazně zvyšuje při bakteriální infekci. Pokud je její hladina v normě, jde s největší pravděpodobností o virové onemocnění. Přístroj, který bílkovinu změří už za čtyři minuty, ale zatím vlastní málo praktických lékařů. Podle některých odborníků je to chyba. Vždyť právě kvůli infekcím klepeme na dveře lékařských ordinací nejčastěji. Někteří lékaři ale tvrdí, že přístroj je poměrně drahý. Stojí kolem třiceti tisíc korun. Východiskem pak je krev poslat do laboratoře. V takovém případě je ale výsledek k dispozici později. Laboratoř ho sice má už za dvě hodiny, ale do ambulance lékaře se může dostat až za několik dnů.
Běžte na prohlídku
Životodárná tekutina poskytuje i další mimořádně cenné informace. V určitém věku má každý právo na zjištění některých látek v krvi. Hladinu cholesterolu a tukových látek vám lékař řekne v 18, 40, 50 a 60 letech. Jde o speciální preventivní prohlídky. Běžně se tyto látky zkoumají až při podezření na nějakou nemoc. Hladinu cukru lze vyšetřit bezplatně každé dva roky, ale až po dovršení pětačtyřiceti let.
Co ještě
Z krve je možné lehce poznat cukrovku, onemocnění štítné žlázy, trávicího traktu či vývojové vady ještě nenarozeného dítěte. Běžně se provádějí testy, které zjistí choroby ledvin nebo jater. To ale není zdaleka vše. Věděli jste například, že rozborem krve se prokáže infarkt? Ukazatelem je zvýšená hladina jistých bílkovin. Krevní vyšetření může poukázat také na rakovinné bujení, kdy se zvětšuje koncentrace látek, jako jsou některé enzymy nebo hormony. Spoléhat na to ale úplně nelze. Zjištěné hodnoty příslušných látek totiž mohou ukazovat i na zcela jiný zdravotní problém, nejen na rakovinu. Krevní testy mají význam hlavně během léčby. Ukazují, zda se postupně zlepšuje zdravotní stav pacienta, nebo se naopak nemoc nedaří dostat pod kontrolu.
Co se děje
po odběru
Zajímá vás, co se děje, když vám sestřička zalepí vpich po jehle a na zkumavku s krví zapíše vaše jméno? Krev chvilku zůstane v pokojové teplotě. Pak se při teplotě od čtyř do osmi stupňů odveze do laboratoře. Pokud to vyšetření vyžaduje, krev se při 2000 otáček za minutu „rozdělí“ na jednotlivé složky. Na dně zkumavky zůstanou červené krvinky a nad nimi jsou bílé krvinky a krevní destičky. Nahoře je sérum, což je vlastně mírně změněná krevní plazma, která má nažloutlou barvu. Zkumavky pak putují do přístrojů, kde probíhají různé chemické reakce. Ty umožňují stanovit požadované hodnoty. Přístroj pak výsledky vytiskne nebo odešle lékaři ke kontrole. I když se téměř všechno dělá automaticky, krev je možné stále prozkoumat pod mikroskopem.
Gabriela BACHÁROVÁ
Odborná spolupráce
prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., přednosta Ústavu klinické
biochemie a laboratorní
diagnostiky 1. LF UK a VFN v Praze.

Průvodce krví

l Člověk má pět až šest litrů krve, která je těžší než voda a má mírně nasládlou chuť.
l Krev rozvádí po těle kyslík, minerální látky, vitaminy a jiné látky.
l Až z poloviny tvoří krev tekutina zvaná krevní plazma. Červené krvinky tvoří pětačtyřicet procent, zbytek jsou bílé krvinky a krevní destičky.
l Krevní řečiště má délku neuvěřitelných 10 kilometrů.
l Člověk umírá při ztrátě 1,5 litru krve.
l Nejvíce lidí, 45 procent, má krevní skupinu A, skupinu 0 má 30 až
35 procent, B pak 15 až 20 procent a skupinu AB jen pět až sedm procent populace.

Na odběr připraveni!

Přijďte nalačno. To dnes nemusí zdravotnický personál před odběrem krve nikomu zvlášť zdůrazňovat. Víte ale, že jíst byste neměli minimálně 10 hodin před odebráním krve z vaší paže? Žádné rabování lednice ve tři ráno! Další „krevní zákon“ zní: ráno se trochu napijte, nejlépe vody. Silný čaj nebo mléko se nedoporučuje. Pokud se ráno napijete sladkého čaje, změní se hodnoty krevního cukru. Dobré není ani mléko, které obsahuje tuk. Krev by pak mohla nepravdivě vykazovat známky poškození metabolismu tuků. Tabu jsou i cigarety, alkohol, stres nebo zvýšená tělesná námaha. Tři kilometry běhu nebo posilovna před návštěvou ordinace opravdu nejsou ten nejlepší nápad. To všechno by mohlo zkreslit zjištěné laboratorní hodnoty.

Jak číst krevní obraz
Krevní obraz je nejzákladnější a nejběžnější krevní vyšetření. Ukazuje, v jakém stavu jsou jednotlivé složky krve. Jak se v něm vyznat?

Erytrocyty – červené krvinky. Když je jejich počet v normě, tělo je dobře okysličováno. Nižší počet erytrocytů signalizuje chudokrevnost, nedostatek železa nebo vitaminu B12.

Leukocyty – bílé krvinky, které zabíjejí škodlivé vetřelce. Je-li člověk nemocný, bílé krvinky se mobilizují. Extrémní nárůst může také znamenat zhoubné onemocnění krve – leukémii. Snížené hodnoty poukazují i na nižší obranyschopnost.

Trombocyty – krevní destičky, které slouží ke srážení krve. Kdyby se krev nesrážela, vykrváceli bychom i při malém poranění. Když je ale trombocytů moc, hrozí vznik nebezpečných krevních sraženin, které mohou zavinit i úmrtí. Nízký počet trombocytů může poukazovat na krvácivé stavy.

Hemoglobin – krevní barvivo, které transportuje kyslík do těla. Na tomto procesu se významně podílí železo.

Hematokrit – tato hodnota ukazuje podíl krvinek v celkovém množství odebrané krve. Vyšší hematokrit může značit dehydrataci, nižší chudokrevnost, šok nebo třeba těžký průjem.

Sedimentace – proces usazování červených krvinek. Měří se doba, za kterou se usadí na dně trubičky. Lehce zvýšená sedimentace značí menší zánět v těle, extrémní hodnoty zase těžší infekce, revmatismus, ale i nádory.

Jak se stravovat zdravě v tomto nezdravém světě? Jak si vybírat potraviny, když jeden radí tohle a druhý zase tamto? Jak se naučit správným stravovacím návykům? Na to se určitě ptá nejeden člověk.

Výživa je jedním z hlavních faktorů vnějšího prostředí uplatňujících se jak při vzniku, tak i při prevenci onemocnění. Výživová doporučení se postupně mění podle vědeckých poznatků, což vyvolává nedůvěru.

Avšak naše strava má řadu nedostatků: nadměrný energetický příjem, vysokou spotřebu tuků, nadměrnou spotřebu cukru a soli (tzv. bílých jedů), nedostatečný příjem vitaminu C a vlákniny.

CUKRY

Cukr je zdrojem tzv. prázdných kalorií. Je pouze energetickým zdrojem a neobsahuje žádné další živiny (vitamíny, minerály).

• Cukr a sladkosti jsou návykem. Jejich spotřebu je třeba snížit!

TUKY

Vysoká spotřeba tuků patří k hlavním chybám naší stravy. Podporuje vznik srdečně cévních nemocí, některých nádorů a vede k nadváze.

Rozlišujeme dva druhy tuků:

1. Nasycené tuky, jejichž nadměrná spotřeba vede ke zvyšování hladiny krevního cholesterolu (LDL cholesterol) Zdroje nasycených tuků: potraviny živočišného původu – vepřové, hovězí maso a výrobky z nich (hlavně uzeniny), mléko a mléčné produkty (máslo, šlehačka, sýry, jogurty), ale i rostlinné produkty jako kokosový a palmový olej, čokoláda.

2. Nenasycené tuky. Optimální přísun přispívá k normální hladině LDL cholesterolu a zvyšuje hladinu HDL cholesterolu, který je považován za ochranný faktor. Zdroje nenasycených tuků: převážně rostlinné oleje (slunečnicový, kukuřičný, sojový, olivový), rostlinná semena (slunečnice, sezam), ryby (makrely, sardinky, tresky apod.).

Co udělat pro své zdraví? Nejdůležitější je snížit celkovou spotřebu tuků a tuků nasycených. Přičemž část tuků nasycených (tučná masa, sýry, máslo) je vhodné nahradit tuky nenasycenými, zejména rostlinnými oleji.

SŮL

Nadměrná spotřeba soli vede u citlivých osob ke vzniku vysokého krevního tlaku a s ním spojených komplikací. Doporučuje se nepřekračovat dávku 6g soli denně. Průměrná spotřeba je však u nás kolem 12g denně. Přitom jen 1/4 se vyskytuje přirozeně v potravinách. Zbytek přidáváme při přípravě, průmyslovém zpracování a dosolování

• tak jako sladká chuť je slaná také návykem, který lze omezit!

ZELENINA A OVOCE

Jíme málo ovoce a zeleniny! Zelenina a ovoce jsou hlavním zdrojem vitaminů (C,A), minerálů a vlákniny a dalších důležitých látek v naší stravě. Většina druhů zeleniny má jen nízký energetický obsah, takže její spotřebu nemusíme omezovat. O něco větší opatrnosti je potřeba u ovoce, zejména u sladkých plodů (mají vyšší energetický obsah), který je však daleko menší než u ostatních druhů potravin.

• dávejte přednost syrové ev. mražené zelenině

TEKUTINY

1,5 – 2 litry tekutin denně, v dospívání – 2,5 litru denně. Voda je nejlepším nápojem a to jak z vodovodu, tak balená. Minerální vody pijte s ohledem na vysoký obsah různých minerálních látek (obsah je uveden na etiketě).

• KOLOVÉ NÁPOJE – jsou pro běžné pití nevhodné (mají vysoký obsah cukru – 110 mg/l a kofeinu – 250mg/l), dále TONIKY (místo kofeinu obsahují chinin – 85 mg/l).

• KÁVA – většina odborníků se shoduje v tom, že 3 šálky denně zdraví neškodí. Přitom překapávaná káva je vhodnější než „turek“

Velmi duležité je se stravovat pravidelně a mít na stravování dostatek času! A hlavně neopomíjet snídani, která dodá tělu energii do stávajícího dne.

zdroj: www.drixx.php5.cz

Sedět vzpřímeně vede k chronické bolesti zad
Američtí a kanadští vědci, kteří tvrdí, že rovné sezení zatěžuje páteř, doporučili sedět v mírném záklonu, aby se předcházelo chronické bolesti zad.
WASHINGTON - "Úhel 135 stupňů těla vůči stehnům se ukázal jako nejlepší pozice při sezení, a ne úhel 90 stupňů, tedy když je tělo rovné, jak se všeobecně
pokládá za normální," řekl Waseem Amir Bashir na výroční lékařské konferenci v Chicagu.

Vědci s pomocí nového systému na využívání magnetické rezonance dospěli k závěru, že při rovném sezení se příliš zatěžuje páteř a vazivo. To podle nich
může po delším čase vyvolat deformace a chronické bolesti kříže.

"Naše tělo není uzpůsobeno pro mnohahodinové sezení, ale moderní život nutí většinu obyvatel planety pracovat v sedě," uvedl Bashir z kanadské Alberty.
Zdůraznil, že podle statistik se bolení zad stalo hlavní příčinou pracovní neschopnosti v USA.